Vyberte stránku

Mame tady 25.prosinec. Hrozna bourka s hroznym vetrem se na Vanoce nakonec moc nekonaly, jako joo, fucelo, ale kdy v Patagonii ne… V cem mela ale predpoved pravdu byl prichazejici dest. Uz me nebavi cekat az bude lip, nebo kdy a jestli pojede lod pres Lago Desierto. Rano za zacinajicich padajicich kapek balim a mizim na 40km dlouhou sotolinovou cestu k jezeru. Ani nestacim vyjet z mesta a krasne prsi. Nestacim ani obranny plastenkovy manevr a pod vsim oblecenim me tecou potucky vody. Je 5 stupnu a nastesti bezvetri.
Cesta je hnus hrbaty hotovo. Kolem dokola se ale odehrava horsko-reko-ledovcove divadlo a pohled jakymkoliv smerem me zahriva.


Behem 2 hodin uz jsou kaluze vody pres celou cestu, a tak konecne tady mame ten pravy skladackovy extrem. Predni vaky jsou 15cm nad cestou coz nestaci a „pomahaji“ me rozrazet hladinu kaluzi. Jsem prestastny ze kdyz pisou nepromokave, znamena to fakt jako nepromokave… Kazdopadne dojizdim do kempu u jezera, zima jako krava, tecou ze me proudy vody, potrebuju povzbudit. V kempu krasne socialni zarizeni maji, do stanu nelezu a ustylam si mezi zachodem a sprchou. Furt kosa, na zemi tahne, ale aspon sucho.

Rano pomali balim a jedu o kousek dal na lod kde potkavam zbytek nasi cyklo grupy, co jsme se potkali v El Chaltenu. Jsme tady jedini, platime za 30min na lodi povzbudivych 1000kc a hura skrz dest a jezero. Na druhe strane se zacinaji mraky protrhavat a za nimi vyskakuje stit Fitz Roye. Bozi. Vecer uz je uplne jasno a scenerie uchvatne.

Z Chilske strany kam mame zitra pesky s kolama naminero prichazi uplne vystaveni, mokri, od blata az po usi zasfineni taky cykliste. Prosli 7km skrz les za 7 hodin a maji cyklopeklo za sebou. Ukazuji kolik je v jake rece co brodili vody a my doufame, ze to z jejich hrudnikove urovne pres noc opadne aspon na nasi prdelni.
Hrneme to za slunecniho svitu nahoru na sedlo. Nektere casti tlacime 3 lidi jedno kolo, blato a voda leti z kopce dolu. Prvni reky balancujeme pres napadane stromy, ktere byli vcera pod vodou.

Strasna drina a komarove utrpeni k tomu. Po krasnych 6ti hodinach skladackoveho a meho stropu, prekracujeme hranice do Chile.

Carabinieri na hranici s usmevem davaji razitko do pasu, ale kdy jede lod do Vila o’Higins vi kazdy jinak. Trosku nas tim serou, kdyz je to jejich jedine spojeni se svetem a nevi kdy jede. Za deste dojizdime na misto, kam nekdy dojede lod a parkujeme u opustene chatky, kde spime.
Dopoledne vidime lod co veze turisty na nedaleky ledovec a my doufame ze na zpatecni ceste se zastavi i v nasem pristavu a nabere nas. Mezitim opravuju vznikle sramy co vznikly na pesi tůře, jako odelane brzdy, zabahneny rezavy retez a dira v prednim vaku.
Lod jede, supr, trcet na uzemi niceho a nikoho nam jeden den stacilo.
Mame tady novy tyden, skoro novy rok, novou vyzvu a hlavne zmenu. Jsem na konci, ale pro me na zacatku jedne z nejznamejsich jihoamerickych cesty cest, Carretera Austral.

1200 klikaticich se sotolinovych kilometru skrz zapadlou a temer neobydlenou cast Sveta. K dokonalosti same tu uz chybi jen par dinosauru. Much, komaru a stipacich potvor neskutecne pribylo a dohani me sem tam k vulgarnim hlasitym projevum a silenstvi.

Vznika taky maly problemek. Zacinam byt sam sobe nebezpecny a pri cuceni vsude jinde na hory, vodopady a jezera, nez na cestu pred sebe, sjizdim nekolikrat mimo cestu ve stylu „Doktore, vy jste se kochal“.

Dalsi problemek na sebe nenecha dlouho cekat a mam pred sebou neskutecne prudke kopce, ktere nevim jak vyjedu. Par serpentin by neuskodilo pro zmirneni sklonu. Zastavuju polomrtvy kazdych 200 metru, chytam dech a trepajici se nohy a takovym nejakym stylem se dostavam pres 3 sedla. Bojim se co bude dal a cucim na nejlehci prevod skladacky.

Dalsi den me dojizdi Frantici pro me s povzbudivou zpravou: „hore tlacili“. Takze mam skladacku zase rad, normalni kolo to s nejlehcima prevodama co jsou, taky nevyjelo 🙂
Ukrajuju kazdy den kolem 80ti km cyklo-rajem, kempuju na mistech, ktere by byly u nas vyhlaseny jako nikomu nepristupny Narodni park, uzivam si konec sileneho roku 2015 a tesim se co tato cesta prinese dal.

Jo a mam najetych 1400km coz v prepoctu znamena ze uz mame vydelanych pres 20tis Kc na charitu. Zacnu tady trosku klickovat, at je toho co nejvic 😛
Krasny Novy rok, mejte se uzasne 😉

 

Od poslední cyklocesty z New Yorku do San Francisca uběhlo dlouhých 6 let, během kterých jsme prožívali život hlavně podle stereotypů a starostí všedního života. Samozřejmě jsme si rychle zvykli na klidné prožití dnů, kdy bylo všeho kolem nás dostatek a na delší, až 14ti denní dovolenou jsme se dostali maximálně jednou za rok. Z takové situace mohlo vzniknout jen jediné východisko a začala se v hlavě rodit nová myšlenka. Myšlenka, která mě stále táhne dopředu prožít život ještě trochu jinak.

 

Share This