Tour de Peru, dil prvni ;-)

Tak a Peru, kua fix, kde zacat? Toz zkusme na jihu cele teto zvlastni velke zeme. Ano, zvlastni. Peru je vsechno. Je krasne, hodne, privetive, kamaradske, usmevave, sladke, ale taky nebezpecne, tezke, divne, hnusne, spinave, nasrane, zamracene, ujete. Ti co me sledujete detailne, moc vas jako asi neni, vite, ze se mne nejak krati casy a musel jsem trosku kopnout do vrtule. Ta se roztocila prekvapive rychle a po 15 dnech jsem byl schopny se skladackou prejet pres 1500km z Cuzca do Huarazu. Normalne normalni cislo, toto je ale Peru a tak trochu chybi rovinka. Abych se nenudil, moc to nepomohlo, pocitam si kopce co jsem jel delsi nez 10km. Konecne cislo 14 kusu v celkove vzdalenosti 426km je tak nejak dost v ramci treninku.

A presne takove byly cele ty dlouhe dny, kdy jsem travil v sedle 8 hodin a cpal se minimalne pres jeden obr hrb nahoru a dolu. Nejdelsi zemska nerovnost mela 56km v kuse primo hore. Kdyz jsem zminil tech 8 hodin v sedle, tak ma rit zaziva nejvetsi peklo, co jsem ji mohl doprat. Osedlal jsem sice skladacku sedlem vsech sedel, ale asi diky tomu jak nevazim metrak, tak nejak dlouho trva tu kravskou Brooksovu kuzi rozsedet. Takze prvni 4 hodky denne perfektni jizda, druha pulka dne je ve znameni krveproliti na prdeli. Davam panu Brooksovi jeste tisic kilaku a pak at radej prcha 😉 Spis me pak ale upadne zadek.

No a jeste na uvod Vam musim rict neco o peruanskem stylu rizeni. Ridici jsou kokoti, kteri to o sobe samozrejme nevedi. Kdyz si Peruanec kupuje auto, cumi napred jestli ma plynovy pedal, pak hned klakson a pak hned plati. Pri odjezdu na neho prodejce krici jeste ze auto ma aj volant, blinkry a spol. To je mu ale uplne volne, mu staci ty dve veci. No a tak to na silnicich vypada. Auto, ktere na me nezatroubi, je bud bez ridice, ridic je mrtvy, nebo pan ridic kontroluje, zda ma plynovy pedal zamackly fakt az na podlaze. Obe tri varianty nejsou pro me nic moc. No a kdyz uz teda troubi, tak troubi par metru za mnou, nebo nejlip vedle me, kdy se max leknu a vjedu mu do cesty. A kdyz na vas denne zatroubi pres 200 aut, tak to k veceru chytate trochu nerva a mate sklon k agresivite. To same plati pro psy, kterych je tady vic nez aut a ridicu. To jsou fakt bezmozci. Kdyz projizdim dedinou, tak je postupne sbiram za sebe, cili na vyjezdu mam kolem dokola 10 urvanych parchantu kousajicich do brasen a vsude mozne. Oni rvou, ja rvu, mistni se bavi. Takze po tom vsem co po mne cely den rve, houka, troubi, steka je zip spacaku balzam na dusi a pro usi.To ale venku zase nesmi stat vyjeveni ctyrnozi dacani a stekat na tu neznamou vec z plachty dlouhe hodiny do noci.

Na druhou stranu uz potkavam na muj vkus moc zajetych hadu, coz bude s blizicim se rovnikem a tropama vic a vic pribyvat a na neco tak hodneho jako pes budu jeste rad vzpominat. No a kdyz uz jsem si pomluvil ridice a psiska, tak co normalni lidi? Ti jsou, az na par ujetych vyjimek, nejlepsi zatim z cele cesty. Hodni, kamaradsti, komunikativni. Ale abych jen nechvalil, jednu vec nesnasim a nechapu. Vec je GRINGO. Male mimino driv nez umi poradne rict olla, mama, tata, tak dokonale artikuluje se slovem gringo. Jak je to mozne do haje? Vsichni od batolat po stolete babicky pasouci kravy krici gringo. Ruzne tony, ruzne hloubky hlasu. Umi pratelske gringo i bojove gringo. Vsude se me ptali na jmeno, tady ne, tady es mi hombre Gringo. Uz si tak nejak na to vsichni zvykame, ale projet zaprdenou vesnickou uprostred niceho je ve znameni odhaneni ustekanych svini a mavani vsude tam, odkud se ozyva Gringoo Gringoo.

Pri jednom dlouhem klesani, kdy byla cesta rozdrbana jak po bombardovani me rozladuje jeden mistni chlapek. Zalozil si sve zivobyti na zahrabavani a zadupavani nerovnosti v ceste. No a aby mu neunikla ani myska, sklada pyramidy z velkych sutru do cesty, takze auto neprojede, musi zastavit a jakoze zaplatit. Ja mu jednou brasnou pyramidu borim a projizdim. Natahuje ruku, chce prachy za to, ze dela z absolutne rozdrbane cesty cestu rozdrbanou. Posilam ho slusne do haje, jakoze marna snaha a ten po me vykrikuje hruzy hory blesky az do aleluja. Napred kamo gringo zaplat, pak kdovico to rval. Jednou po ceste do kopce zastavuju na foto a prichazi maly borec. Cau gringo, co pro me mas? Cumim na neho, rikam nic amigo, co je to za dotaz?! Natahuje ruku, ze chtel bych tve bryle. Ja taky natahuju ruku a rikam mu ze bych chtel jeden milion dolaru a odjizdim.

Toz to by bylo tak na uvod, jak se posledni tri tydny kraji vzdalenost, prozivaji dny a jak to tady tak nejak funguje nefunguje. Jeste takova mala poznamka pro ty zvas, kdo byli v Cine. Nemusite jezdit do Peru, 90% okopirovany chaos. Tak to na me pusobi a jevi se.

No a teda jak sly dny. Sam uz moc nevim. Mozna jsem od Peru ocekaval vic, coz se delat nema. Po prvni vetsi polovine porad cekam to prave Peru. Projizdet obr horama ze kterych se vali voda a jsou zabalene do mraku, kde cele dny nepotkate ani nohu. Zatim, i diky tomu, ze se drzim hlavni asfaltove cesty, je to takove nijake. Parkrat se do cesty priplantalo Altiplano, zvlnena krajina nad 4km vysky, coz jsem tady fakt necekal a nelibilo se.

Ted neco ze zajimavych zazitku. Ti z vas kdo jsou poctivi krestani, tak budou poteseni. Jedno odpoledne to tlacim klasicky nahoru a ne a ne finito. Podle mapy se plahocim tak nekde v pulce, nastava pata hodina odpoledni, hodka do tmy, tak hledam nocni utociste. Uhybam z hlavni na sotolinu a po pul kilometru teta pase kravy na relativne rovne louce. Prohazujem par slov, ja cesky, ona pres posledni zub cosi po jejim, ale vesmes se zda no problemo s kempovanim. Uz za tmy prichazi chlapek, v naruci kukuricu a ze to mam na snidani. Supr, dikec moc amigo, dobrou noc. Za pul hodky prichazi znovu, cosi moc vyklada, nestacim sledovat a tak jen tupe na neho cumim. Pak pada jeho ruka na mou hlavu, otevira se kniha jmenem bible a uz z ni cosi cte. Cela akce trva par minut ale s jeho rukou na me hlave je to vecnost. Tak snad budou se mnou bohove zadobre, ikdyz vi ze to maji tezke 🙂

Jinak bych jeste rad pochvalil moznosti volneho kempingu v Peru. Luxus na ktery se nezapomina. Kdyz uz nemuzete najit pekny flek, staci se zeptat lidi a ti vas bud soupnou za kostel, nebo za police station. Poldove napohodu, vsechno dovoluji, lidi dobre radi, jen tak dal. Moc takovych zemi uz neni. Vsichni vas jinde bud poslou do hotelu, nebo dopryc.

Tak to je zatim muj pohled na Peru. Tak jak pisu na zacatku. Zeme vsech moznosti, kde koluji nebezpecne pribehy, kde se mistni leknou a pokrizuji, kdyz reknu ze jedu sam, kde me dali nebo koupili ne malo svacin a veceri, kde me kamaradsky stokrat poplacali po ramenou a pochvalili, kdyz jsem vyjel jeden z mistnich kopcu, kde po me hazeli sutry a ukazovali podrezani krku, kde se holky se mnou chteli vyfotit a kde vsechno funguje a nefunguje zaroven 🙂

Ted me ceka par dni pauza na zahojeni ran jak na tele, tak na biku v horske kolebce, meste Huaraz. Poslednich 15dni a 1500km jedu bez hostelu, kempu, nebo sprchy, coz je personalni rekord a mam par veci na vycisteni a odvsiveni 🙂 Pote se akce Tour de Peru opet rozjede a su moc zvedavy, jake bude severni Peru, o kterem se moc pozitivne v cyklokruzich nemluvi. Mame se skladackou ujetych pres 9tis kilometru, coz me trosku desi a toto cislo melo byt o dost dal na sever. Takto to vypada, ze se cesta nasim charitodarcum trosku prodrazi, ale tak snad jim to moc neublizi 😛 Hosi dekujem!
Toz tak, jedeme paty mesic, vymyslim vetsi a vetsi hovadiny, jeste nejsme ani v pulce vyletu a tesim se na dalsi a dalsi zitrky. Co Vy doma, jak to jde? 😀

Joo a jeste personalni, strasne zapeklity dotaz na Vas mam. Muze mne nekdo vysvetlit spojitost mezi nadmorskou vyskou a prdenim. Zacinam mit velke podezreni, ze mezi temito velicinami plati prima umera, cim vys, tim vic (nad 4km skoro furt a unavuje me to) Dik moc vsem 😉